Dítě

Věkové rozpětí
3 - 4 roky

Oslabení sociálně komunikačních schopností dítěte, která jsou charakteristická pro poruchy autistického spektra ve dvou letech, většinou přetrvávají i mezi 3. a 4. rokem. Pokud máte u dítěte podezření na autismus ve třech letech, je dobré prozkoumat i projevy mladších dětí. Opakující se chování a zvláštní zájmy se mohou po třetím roce dokonce zvýraznit. Naopak některé děti se mohou začít zlepšovat a symptomatika se stává méně nápadnou. 

Mezi třetím a čtvrtým rokem děti často nastupují do školky. To přináší do jejich života velkou změnu. Dítě se učí vytvářet nové vztahy, řešit nové situace, trénuje nové dovednosti a rozvíjí komunikaci s dalšími osobami a zejména s vrstevníky. Mnohdy se stává, že vývoj dítěte probíhá bez větších nápadností až do doby, než dítě přijde o exkluzivní individuální přístup a začnou být na něj v kolektivu kladeny větší nároky.

Všechna videa vložená v tomto článku zachycují chování dítěte s běžným vývojem
Tříletý Oskar a dvou a půl letá Elenka pečují o miminko. Oskárek se s miminkem mazlí, dává mu
útěchu, až mu miminko vypadne. Maminka navrhuje jet do nemocnice, Oskárek se ovšem snaží
vyhnout návštěvě u lékaře. Po celou dobu mamince naslouchá. Nabídku, že budou dělat lékaře,
přijímá a rozvíjí scénář. Zapojuje maminku do hry, nabízí jí stetoskop. Oskárek je průbojnější,
Elenka se ze hry vzdálí, ale na nabídku se do hry zpátky zapojí.



Nástupem do mateřské školky se často atypický vývoj dětí vstupujících do interakcí se svými vrstevníky zviditelní. Dospělí se dítěti přizpůsobují, vrstevníci již tolik ne. Do té doby jsou rodiče s dítětem v úzkém každodenním kontaktu a mohou některé atypické projevy považovat za zcela běžné. Až paní učitelka může být první osobou, která na odlišné chování upozorní, a případně doporučí odborné vyšetření u psychologa. Pokud do nástupu do školky rodiče nepozorovali výraznější nápadnosti, do popředí se v této době dostávají hlavně obtíže v kontaktech s vrstevníky.

Děti s PAS často nastupují do školky později. Rodiče se o vstup někdy neúspěšně pokusí nebo vstup odloží s tím, že dítě ještě není dostatečně zralé. Rodiče uvádí tyto důvody:

  • dítě odmítá být ve školce samo, upíná se na rodiče;
  • je ve školce nešťastné;
  • nespolupracuje, nezapojuje se do společných činností;
  • je příliš brzy, aby nastoupilo do školky, docházku by nezvládlo;
  • odmítá ve školce jíst a pít;
  • není samostatné v sebeobsluze (má pleny, neobleče se bez pomoci);
  • nezvládá ranní odchod z domu;
  • skupinové aktivity s dětmi odmítá.

Skupinka školkových dětí různého věku se účastní řízené hry, napodobují pohyby. Je zde vidět, že i
děti mladšího věku (cca 2-3 roky) hru dobře zvládají pomocí sociální nápodoby – sledují ostatní děti a
dospělé. Tříletý Páťa se více zaměřuje na dospělou osobu a neustále pozoruje, jak pohyby předvádí a co říká.



Děti školkového věku hrají na honěnou. Pro mladší děti (tříletý Páťa, dvou a půl letá Elenka) je
obtížnější porozumět pravidlům, ale radostně se účastní pohybové aktivity.




Stává se, že pedagogové upozorňují rodiče na nejrůznější chování, které vyhodnocují jako atypické. Některých projevů si rodiče mohou všímat i doma. Každé dítě je jiné a žádné nemá všechny projevy.

  • dítě nespolupracuje při řízených aktivitách, program ho nezajímá, odbíhá;
  • hraje si samo, nemá zájem o děti, nereaguje na nabídky dětí ke hře;
  • je agresivní, pokud mu dítě vezme hračku nebo naruší jeho hru;
  • často se vzteká, je agresivní vůči druhým dětem či personálu;
  • neposlouchá pokyny pedagogů;
  • nemá zájem o nabízené aktivity;
  • nedokáže vhodným způsobem získat pozornost nebo pomoc dospělého, nebo to dělá velmi málo nebo je v tom velmi neobratné;
  • nesnaží se vyhovět, nepřizpůsobí se požadavkům;
  • rozruší ho, pokud po něm někdo něco chce;
  • je obtížné ho přimět ke změně aktivity;
  • dítě je obtížné motivovat sociálním vztahem;
  • nenapodobuje ostatní děti;
  • děti pozoruje vpovzdálí;
  • nerozdělí se s dětmi o hračky;
  • nenabídne dětem pomoc nebo útěchu;
  • nemá ve třídě bližšího kamaráda/kamarádku;
  • při hře s dětmi nespolupracuje, odmítá se podřídit či střídat při hře;
  • může neadekvátně děti kontaktovat (děti objímá, tiskne, provokuje, bere jim hračky, ničí jejich hru, je agresivní – verbálně či fyzicky, nadměrně se předvádí, poučuje děti o správném chování, povídá jim o tématech, která je nezajímají);
  • hraje si se stejnými hračkami dokola nebo zvláštním způsobem;
  • neprojevuje zájem o nové hračky a aktivity, nemá radost z dárků;
  • obtížně zvládá změny (například ho rozruší, pokud dítě přijde vyzvednout druhý rodič, ve třídě je jiná paní učitelka, došlo ke sloučení tříd);
  • nezapojuje do hry fantazii a při hře nepředstírá, že je předmět něco jiného, než ve skutečnosti je;
  • je fixováno na jeden předmět, může jít o běžnou hračku či předmět nebo nějakou zvláštní věc (provázek, tyčku apod.);
  • opakuje slova, věty nebo celé dialogy po druhých nebo podle knih či televize;
  • objevují se nápadnosti v pohybu, například třepání rukama, kývání tělem, točení, pobíhání, chůze po špičkách);
  • dítě zkoumá nadměrně předměty očicháváním, olizováním, hmatem či dlouhým pozorováním;
  • je velmi vybíravé v jídle;
  • přecitlivěle nebo naopak málo reaguje na hluk, bolest, světlo, ušpinění.


U dětí s poruchou autistického spektra se setkáváme často s nápadně nerovnoměrným vývojem. Některé věci jim mohou jít dobře a další se vůbec nedaří. Vývoj řeči může a nemusí být opožděný, některé děti s autismem v tomto věku ještě nemluví, u jiných je vývoj řeči naopak urychlený, mají dobrou slovní zásobu a vyjadřují se ve větách. Některé děti si libují v cizích jazycích, písmenkách a číslicích, nebo dokonce čtou a počítají, jiné mají dobrý hudební sluch nebo rády kreslí. Často bývají neobratné a mají obtíže v koordinaci, sebeobsluze a grafomotorice. Mohou mít dobrý potenciál, ale nedokážou ho využít. K tomu, aby uplatnily své schopnosti, potřebují výraznější podporu a informovaný přístup rodičů i pedagogů.

Mezi třetím a čtvrtým rokem je dítě větší a jeho atypické chování začíná vzbuzovat nežádoucí pozornost. Rodiče se častěji setkávají s nepříjemnými pohledy či komentáři ostatních osob, když se jejich dítě na veřejnosti nebo třeba v šatně školky chová jinak. K nepříjemným střetům a nedorozuměním může docházet mezi rodiči a pedagogy, děti jsou označovány jako „nevychované, nesamostatné, problémové, rozmazlené“. Výzkum potvrzuje, že pedagogové často zaměňují projevy PAS s poruchou aktivity a pozornosti (ADHD), rozmazleností nebo nedostatečně zvládnutou výchovou. Pokud dítě s poruchou autistického spektra nemá být docházkou do školky traumatizováno, je třeba mu poskytnout speciální péči a podporu. Stejně tak rodiče potřebují vědět, jak k dítěti přistupovat, aby dítěti nechtěně neubližovali a sami se netrápili pocity viny nad svou výchovnou nedostačivostí.


Co v tomto období můžete dělat a jak můžete podpořit vývoj dítěte, naleznete pod záložkou „JEDNAT".

Zdroje
  • MOORE, Vanessa, GOODSON, Sally. How Well Does Early Diagnosis of Autism Stand the Test of Time? Follow-up study of children assessed for autism at age 2 and development of an early diagnostic service. Autism, 2003; 747–63
  • NILSSON, JOBS, Elisabeth, SVEN, Bölte, FLACK-YTTER, Terje. Spotting Signs of Autism in 3-Year-Olds: Comparing Information from Parents and Preschool Staff. Journal of Autism and Developmental Disorders, 2019; 49(3): 1232–1241.
  • CHRISTENSEN, Deborah L. et al. Prevalence and Characteristics of Autism Spectrum Disorder Among Children Aged 4 Years — Early Autism and Developmental Disabilities Monitoring Network, Seven Sites, United States, 2010, 2012, and 2014. Centers for Disease Control and Prevention. 2019, 68(2): 1–19.
  • SZATMARI, Peter, et al. Developmental Trajectories of Symptom Severity and Adaptive Functioning in an Inception Cohort of Preschool Children With Autism Spectrum Disorder. JAMA Psychiatry. 2015; 72(3), 276-283.
  • McCONKEY, Roy., BHURGRI, Sonee. Children with autism attending preschool facilities: The experiences and perceptions of staff. Early Child Development and Care, 2003, 173, 443-452
  • TARESH Sarah M. et al. Mainstream Preschool Teachers’ Skills at Identifying and Referring Children with Autism Spectrum Disorder (ASD). International Journal of Environmental Research Public Health, 2020, 17, 4284

V sociálním nebo komunikačním vývoji nejsou žádné dvě děti stejné, ale existují určité milníky, kterými dítě musí projít, aby bylo v komunikaci úspěšné. Opoždění ve vývoji ještě neznamená, že se dítě nenaučí komunikovat, nebo že se významně nezlepší. Včasná intervence zaměřující se na rozvoj komunikačních a sociálních dovedností může přinést velmi efektivní výsledky.

👉 Doporučení služeb a rozvojových aktivit cílených na sociálně komunikační dovednosti dítěte s PAS naleznete v sekci Batole
      „JEDNAT" a 1 + 10 rad, jak začít pracovat s dítětem s čerstvě diagnostikovaným autismem

Mnoho dětí s PAS má opožděný vývoj řeči, ve věku tří až čtyř let se často začínají pomalu rozmlouvat a více se snaží komunikovat. Pokud dítě ještě nedochází na logopedii a má obtíže s porozuměním či vyjadřováním, je nejvyšší čas zahájit logopedickou péči

Dítě v tomto věku se může začít učit samostatnosti a separaci od rodičů, tedy zvládnout nějaký čas bez jejich přítomnosti. S vyspíváním neurologické soustavy a s rozvojem řeči se zmírňuje problémové chování, které může mít podobu častých a prudkých afektů, agrese nebo sebezraňování. Velkou výhodou je, pokud v tomto věku už dítě zvládá základy alternativní komunikace. Pokud ne, je nejvyšší čas začít. Vizualizace programu a změn, které dítě čekají, také výrazně redukuje psychickou nepohodu, stres a zátěž dítěte.  

👉 Podrobnosti o alternativní komunikaci najdete v sekci 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci (AAK).

V tomto věku rodiče začínají uvažovat o vstupu dítěte do mateřské školy. Docházka do školky má pozitivní vliv na rozvoj dítěte s PAS. Dítě se učí jinému než domácímu režimu, rozvíjí sociální a imitační dovednosti v rámci interakce s vrstevníky a tím, že je v kolektivu, je více podporováno a motivováno ke komunikaci. Dětem s PAS trvá učení se sociálním dovednostem déle než jiným dětem, což ve třídě zviditelňuje obtíže ve vrstevnických vztazích. Potřebují v této oblasti více podpory, vysvětlování a asistence.

 
Vyšší míra individuální podpory

Děti s PAS často potřebují ve školce (i následně ve škole) vyšší individuální podporu ve více oblastech, a proto je nanejvýš vhodné před nástupem do školky začít spolupracovat se Speciálně pedagogickým centrem (SPC). Spolu s Pedagogicko-psychologickými poradnami (PPP) patří SPC mezi školská poradenská zařízení, která mají dle školského zákona oprávnění vydávat doporučení pro základní a mateřské školy. Odborní pracovníci SPC pracují s dětmi od 3 let, nastavují podpůrná opatření, což znamená, že poskytují podporu při vzdělávání dětem se speciálními vzdělávacími potřebami (např. doporučují asistenta pedagoga, poskytují podklady pro individuální vzdělávací plán, doporučují pomůcky, uzpůsobení režimu a prostoru a další). SPC spolupracuje se školkami a podporuje je při integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Detailněji viz článek 1+ 10 co byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.

👉 Pro podrobnosti o SPC můžete navštívit článek 1 + 10 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.

Při rozhodování o výběru školky jsou na prvním místě individuální potřeby dítěte. Měli bychom si klást otázku, kde bude dítě spokojené, kde se bude cítit bezpečně, kde mu bude umožněno co nejlépe rozvíjet svůj potenciál. Dobré je konzultovat výběr školky i s odborníkem (v SPC, s poradcem rané péče, logopedem, psychologem), který je do péče o dítě zapojen. Vhodné je předem školky navštívit, využít dny otevřených dveří, konzultovat s vedením školky jejich možnosti, diskutovat potřeby dítěte a zjistit zkušenosti pedagogů s dětmi s PAS. Problémem, a to nejen České republiky, je, že mnozí pedagogové vnímají, že nejsou dostatečně odborně připraveni a proškoleni a nemají tak potřebné pedagogické dovednosti pro zajištění potřeb dítěte s PAS, přestože již mohou mít nějaké předchozí zkušenosti s dětmi s komunikačními obtížemi či problémovým chováním.

Důležité je zvážit i prostředí školky, jak na dítě školka bude působit, jak zvládne velikost třídy a skupiny. Při získávání referencí od dalších rodičů je zapotřebí udržet si odstup, protože každému dítěti vyhovuje jiný přístup, jiná osobnost pedagoga. Dobré je zmapovat si i další služby, které školka nabízí, od terapeutických programů jako je logopedie, muzikoterapie, canisterapie až po různé mimoškolní aktivity, které by se mohly vašemu dítěti líbit. Pokud má dítě specifické potřeby např. ohledně stravování (dieta, vybíravost v jídle, vlastní lahev na pití), projednejte zajištění těchto potřeb s pedagogy školky. Pokud je dítě například fixované na nějakou hračku nebo předmět, je dobré mu vyhovět, frustrace dítěte se sníží, bude se cítit jistější a zjednoduší se fungování dítěte ve školce i práce pedagogů.

Zařazení dítěte s PAS je možné do běžné školky, speciální školky, třídy pro děti s autismem, třídy pro děti s logopedickými obtížemi či třídy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Alternativou může být i nechat si dítě doma až do povinného předškolního roku a docházet do dětských kolektivů, klubů a kroužků a na různé nácviky a terapie. Dítě v rámci inkluze má nárok na vzdělávání v běžné školce a škole, pokud je vzdělávací zařízení schopno naplnit jeho specifické potřeby a zajistit adekvátní rozvoj. Vzhledem k současnému společenskému trendu inkluzivního vzdělávání je nutné vzít v potaz, že bez účinného plánování systematických intervencí u dětí s deficitem v sociální komunikaci existuje zvýšené riziko sociální izolace a zhoršení psychického stavu pro nedostatečnou podporu věnovanou posilování adaptace, rozvíjení komunikace a vrstevnických vztahů. Typicky se rozvíjející děti mohou být skvělými vzory, které u dítěte s PAS podporují žádoucí chování. Na druhou stranu, pokud dítě sdílí schopnosti a zájmy s ostatními dětmi s PAS, může mu to poskytnout dobré sociální vztahy a pocit sounáležitosti s vrstevníky. Speciální školky přistupují k dítěti často s většími ohledy a dítě je tak méně v menším kolektivu se speciálním přístupem přetěžované. Je zapotřebí také zvážit vhodnost inkluze u dětí, které nemluví, nerozumí, jsou velmi citlivé na změny a nejsou alespoň pro zatím schopné nápodoby. Někdy je dobré začít vzdělávání ve speciální školce a později dítě přeřadit do běžné školky. 

👉 O dobré praxi s inkluzí dětí s PAS očima pedagogů mateřských školek si můžete přečíst zde. 

Velmi důležitá je příprava samotného dítěte na školku (např. fotografie pro seznámení s prostředím, procházky kolem školky, návštěva školky) a postupná adaptace ve školce. Děti s PAS mají širokou a individuální škálu potřeb podpory a je známá i řada metod, které prokázaly svou efektivitu. 

Struktura a vizualizace přispívá k zpřehlednění dne a zlepšení porozumění a orientace – dítě se na obrázcích dozví - co, kolik, kdy a jak dlouho bude dělat a co bude následovat. Vizuální vodítka (fotografie, obrázky, piktogramy) také pomáhají v přípravě na změnu a strukturují denní režim a aktivity. Obrázky jsou také jednou z alternativních forem komunikace, pokud dítě nemluví, nebo mluví málo, nebo má obtíže s porozuměním.

Ukázka využití obrázků pro lepší porozumění dítěte. Dítě je prostřednictvím obrázků nebo fotografií
seřazených za sebou na liště informováno o průběhu aktivit, v tomto případě o posloupnosti
splním úkol – pak získám odměnu/hračku.



Komunikace je klíčovou kompetencí, kterou je zapotřebí u dětí rozvíjet a posilovat. Je zapotřebí vytvářet u dítěte příležitosti ke komunikaci. U nemluvících dětí se zaměřujeme na rozvoj alternativní komunikace, u dětí mluvících na nácvik dialogu, na vedení konverzace, rozvíjení správné skladby vět nebo rozšiřování témat k rozhovoru. Vizuálními vodítky lze pomáhat dítěti při vedení rozhovoru a rozšířit tak témata konverzace (např. přidat obrázek koně k fotografii spolužáka, který rád jezdí na koni). Sociální komunikace má vliv i na úspěšné zařazení dítěte do školy, proto je zapotřebí jejímu rozvoji věnovat velkou pozornost.

Trénink reakce dítěte na jednoduché otázky. Dospělý se dítěte ptá na jednoduché otázky
(Kde je …? Co to je? Co dělá …?), dítě na otázku zareaguje, odpoví, věc ukáže, pojmenuje
či jinak identifikuje. Během tréninku dítě potřebuje různou míru dopomoci, aby bylo v odpovědích úspěšné.


Reakce na jednoduchý pokyn. Dospělý vysloví pokyn (Dej mi …) doprovázený znaky, dítě má
za úkol podat příslušný předmět. Dospělý podle potřeby poskytne dostatečnou míru podpory
fyzickým vedením nebo gestem natažené dlaně.



Tipy na práci s dítětem
  • Důležité je nezahlcovat dítě opakováním požadavků či pokynů, ale dát mu prostor na zpracování informací a na reakci.
  • Dávat dítěti na výběr, přestože víte, co si vybere.
  • Nabízet jednu věc po druhé (např. u oblíbených skládaček neposkytnout všechny dílky najednou, podobně i u svačiny).
  • U hraček, kde dítě potřebuje asistenci druhé osoby, počkat, až dá samo najevo, že chce pokračovat (dítě se podívá, podá předmět, řekne slovo).
  • Žádané způsoby komunikace odměnit splněním jeho žádosti.
  • Poskytovat opakovaně příležitosti k interakci s vrstevníky, a to i na krátkou dobu, poskytnout při tom dítěti podporu asistenta nebo pedagoga.
  • Nacvičovat střídání při hře (např. střídání během kopání do míče, krmení medvídka, skládání puzzle), výměnu a půjčování hraček a předmětů.
  • Podporovat dítě ve zvládání úspěchu, kdy se na něj upře pozornost, i při zvládání chyby či prohry, vysvětlovat, posilovat a nacvičovat respektování pravidel v rámci společných aktivit.
  • Pomocí obrázků s dějovou posloupností napomáhat s orientací v sociálních situacích (např. jak se zachovat, když chci hračku a někdo si s ní hraje).
  • Dávat dítěti jednoznačné pokyny k úkolům a úkoly rozdělit na dílčí kroky. Dát dostatek prostoru na jejich procvičování. Důležité je nechat děti zažívat úspěch.
  • Vytvářet a dávat dítěti mnoho příležitostí ke sdílení pozornosti a napodobování prostřednictvím jeho zájmů.
  • Pokud je vidět na dítěti rozrušení, úzkost, stres, na dítě netlačit a dát mu prostor zklidnit se v bezpečném prostředí (tichá místnost či roh, kde na něho nebudou kladeny požadavky), umožnit mu oblíbenou autostimulační činnost (stimming), která mu přináší odpočinek a zklidnění (může jít o hraní si s plyšovou hračkou, šátkem, kývání se, poslech písničky, vyskákání se na míči, hučení apod.).
  • Netlačit „na normu“ a přijmout fakt, že rozvoj oslabených dovedností u dětí s PAS je spíše maraton než sprint.

Důležitá je spolupráce rodičů – pedagogů – pracovníků SPC a dalších lidí okolo dítěte, kteří společně sjednotí, individualizují a optimalizují přístup k dítěti, aby se podařilo dosáhnout jeho potenciálu a zároveň, aby dítě bylo spokojené a mělo radost ze života.

👉 Další důležité informace najdete v článcích 1 + 10 pro učitele v mateřské škole nebo 1 + 10 od rodičů rodičům (s dítětem 
👉 Ke zhlédnutí doporučujeme také následné video v angličtině o podpoře dětí s autismem ve školce:

     

Zdroje